Víkend s Abby

5. listopadu 2007 v 19:01 |  FAN FICTION
Abby ležela na laboratorním stole, měla zavřené oči a z přehrávače jí hrála oblíbená death metalová kapela, zřejmě pro uklidnění. Byla hodně naštvaná na Gibbse, i když věděla, že za to, že s Kate nemohly odjet do lázní, nemohl. Nebo aspoň tak docela úplně, za to nemohl. Každopádně ona relax potřebovala, takže si lehla na stůl a představovala si, že si dává bahenní koupel a vedle sebe má nějaký míchaný nápoj. Taky si v říkala, že by se v její blízkosti mohl objevit nějaký fešák, třeba by to mohl být masér. No jenže to se nestane, protože lázně se nekonají, "ach jo," povzdychla si nahlas Abby.
Chystala se už jít domů, táhla za sebou kufr, který si připravila na dnešní odjezd, a rozhodla se jít ještě pozdravit Kate, možná si s ní trochu popovídat na téma : Jaké by to bylo, kdyby nebylo Gibbse. Ale Kate nikde, od stolu jí jen mával Tony, který zrovna telefonoval a ukazoval jí, ať chvíli počká.
"Ahoj Abby, tak co ještě jsi naštvaná na Gibbse?" "To si piš. No, vlastně ani ne, já vím, že on za to nemůže, ale kde je Kate, chtěla jsem s ní ještě mluvit." "Kate už jela domů, prý má náhradní program, řekl bych, že asi rande s tím novinářem." "No, tak já si půjdu asi taky nějaký vymyslet." "Víš, Abby já vlastně bych pro tebe program měl." "Fakt, a o co se jedná, máš lístky na The Gore? Protože to jediný by mě mohlo potěšit." "No, to nemám, promiň, ale já mám vlastně takovej problémek a potřeboval bych pomoct," řekl Tony a přitom se trochu ušklíbnul. "Problémy miluju, tak povídej, Tony."
Tony se rozpovídal o svojí rodině, zašel až možná zbytečně do minulosti, ale Abby se nenudila, vždycky si s Tonym ráda povídala a ráda poslouchala jeho příběhy, byli opravdovými přáteli. Mluvil o tom jak vyrůstal, o rodičích, jak jsou spolu dlouho, že je obdivuje a podobně. Pak přešel na to, co vlastně chtěl Abby říct.
"No a víš, tenhle víkend mají naši výročí svatby a já slíbil, že přijedu, dlouho jsem tam nebyl." "Aha, no tak to určitě jeď bude to zábava, chceš poradit s dárkem?" zeptala se Abby. "No, vidíš dárek, ale to není to, o co jsem tě chtěl poprosit. Já mám ten problém, že jsem si pro naše vymyslel, že mám holku, jako vážnej vztah, že s ní chodím už půl roku a oni mi řekli, že ji teda chtěj vidět, ale já ve skutečnosti nikoho nemám, tak jsem myslel…" "Takže jsi myslel, abych ti dohodila nějakou svou kámošku, ale Tony, jenom jestli tvoji rodiče nejsou moc konzervativní, ale vlastně jsou to Italové, že jo, takže se podíváme…" Abby vytáhla telefon a začala procházet seznam, ale Tony vstal a vzal jí telefon, položil ho na stůl, vzal ji za ruce a ona k němu vzhlédla, pak řekl: "Víš, já, já jsem myslel, že bys se mnou mohla jet ty, když stejně nemáš co dělat a tak, no a navíc já jim už řekl, že se jmenuje Abigail, tak mě to napadlo, no, chápej, že by bylo lepší, kdyby se ta holka fakt jmenovala Abby, že by se to nemohlo snad nijak pokazit." Řekl Tony s prosebným pohledem. "Tony, no, víš jak ráda ti pomáhám, ale tohle, to asi nebude moc dobrej nápad, vzít mě, já nevypadám jako potencionální nevěsta, měl jsi říct spíš Kate." "Ale no tak, Abby, myslíš, že by mi Kate pomohla? Navíc, ty seš skvělá holka a taky krásná a nikdo nás tam neoddá, neboj."
Tony ještě chvíli Abby přemlouval a nakonec se rozhodl vytasit svůj trumf. "Víš, Abby, když se mnou na ten víkend pojedeš, tak ti zařídím na ten další lázně, můžeš jet třeba s Kate, tak co ty na to?" Abby se dívala Tonymu do očí, přemýšlela u toho a nakonec kývla, "Tak jo, Tony, já pojedu."
Ještě ten večer se vydali do Pittsburghu. Cesta jim docela utekla, protože Tony Abby vyprávěl jak to má celé vymyšlené, a že se to určitě musí povést, taky Abby vyprávěl věci, které o něm nevěděla, ale jeho holka by je znát asi měla, a hlavně by se na ně mohli ptát rodiče.
"Tak jo, jsme tady, hlavně klídek a bude to v pohodě, oni naši zas tak moc nejsou zvědaví, doufám teda, že se nezměnili." Řekl Tony.
Tony zaklepal na dveře a otevřela mu matka, hned se jí na tváři objevil úsměv a volala na svého muže. Představili se navzájem s Abby a ihned je vtáhli do víru oslavy, která se konala v jejich domě.
"Tak jak dlouho se znáte s Tonym, Abby?" zeptala se paní DiNozzová v kuchyni. "No známe se od té doby, co Tony přišel do NCIS, hned jsme si padli do oka." Řekla s úsměvem Abby. "Tony je moc hodný kluk, sice nás s jeho tátou často zlobil, hlavně, když šel k policii, ale my jsme na něj moc pyšní." Abby pohlédla otevřenými dveřmi do obýváku, kde si Tony povídal s otcem a jeho kamarády a přitom řekla: "Ano, Tony je skvělej člověk, je s ním zábava a vím, že jsem s ním v bezpečí, ještě nikdy mě nezklamal," stále z něho nespouštěla oči.
"Tak Tony, ta tvoje slečna, Abby, to bude asi pěkně divoká osoba, co?" řekl šibalsky jeden z kamarádů jeho otce. "Ale no tak, pánové, možná tady mluvíte o mojí budoucí dceři, takže klídek, každopádně se mi líbí, nebýt tady máma, tak nevím." Řekl s úsměvem pan DiNozzo. "Co vás vlastně svedlo dohromady, Tony?" ptal se otec. "Od začátku jsme si byli blízcí, vždycky když jsem měl problém, ona mi pomohla, není s ní nuda a hlavně, bere mě takovýho jaký jsem, neodsuzuje mě, ať udělám cokoli. Mám ji vážně rád." Díval se na Abby těmi samými dveřmi jako ona před chvílí a vzpomínal jak ho vždycky podržela, když na něj Gibbs zrovna nebyl milý.
"Á, tak tady je," řekl Tonyho otec, protože Abby právě přicházela k nim. "Dáš si něco k pití?" zeptal se Tony a přitom ji políbil na tvář. Abby to trochu rozhodilo, ale hned se srovnala, "dám si víno, díky". Tony přinesl skleničku, podal jí Abby a ta ho odejmula a položila mu hlavu na rameno, vypadali opravdu jako pár.
Po večeři následovala taneční zábava a různé hry, které vymyslela Tonyho teta, jež měla večírek na starosti. Takže i Abby a Tony dostali balónek, který museli držet čely a nesměl jim uletět a bylo vidět, že se oba dva moc dobře baví. Letmé dotyky a polibky, které byly součástí plánu, jim vůbec nedělali problémy a vypadaly naprosto přirozeně. Navíc Tony měl radost, že rodiče Abby přijali a zbytečně je nevyslýchali.
Když se chystali jít spát a Tony otevřel dveře svého starého pokoje, trochu se zarazil, uvědomil si, že tam je jen jedna postel. "No, já si lehnu na zem, mám tady spacák, z dob, kdy jsem ještě jezdil pod stan," řekl Tony. "No, já myslím, že si můžeme lehnout na jednu postel, mě to teda nevadí, tobě? zeptala se Abby. "Ne, ani mě ne, já myslel spíš kvůli tobě…ale mě to nevadí." Chvíli si Abby prohlížela jeho pokoj, dokonce našla desku, kterou má taky a která ji provázela celou střední školou. Když už leželi v posteli tak se Tony otočil k Abby a řekl: "Fakt ti moc děkuju, zachránila jsi mi život a navíc to bylo ještě k tomu fajn." "Tony, nemusíš děkovat, já se taky bavila, tvoje rodina je skvělá a bylo to příjemný." "Stejně to máš u mě a ty lázně si s Kate určitě užijete." "Určitě," řekla Abby. Navzájem si podívali do očí a Tony ji pak políbil na čelo.
Druhý den se vraceli domů. Hned v pondělí přiběhl Tony za Abby do laborky a dal jí poukaz na víkendový pobyt v lázních.
Abby celý týden přemýšlela o tom víkendu, často se musela pousmát nad tím bláznivým nápadem a nad tím, jak dobře se bavila. Taky si uvědomila, že jí nejspíš chybí někdo blízký, partner o kterého se může kdykoli opřít, že přátelé jsou velmi důležití, ale i láska musí být.
V pátek odpoledne se Abby vydala k Tonymu domů. "Ahoj." řekla. Čau Abby, nemáš být už na cestě do lázní? Nebo jste se přijely rozloučit, ale kde je Kate, bojí se, co? "No, vlastně, Kate tu není, ale určitě by se bála," řekla Abby. "Počkej ty nejedeš do těch lázní, dyť ses tak těšila!" "No, ne, já jedu, já jsem se jen přišla zeptat, jestli si stihneš zabalit do deseti minut," řekla a trochu poodstoupila stranou, takže Tony uviděl její kufr. Abby se pousmála a pokrčila rameny, i Tonymu naskočil úsměv. "Tak počkej, stihnu to za pět minut," pomalu to ani nedořekl a už mizel ve svém bytě. Najednou se ozvala rána, "Tony?" zakřičela Abby. "Žiju,"odpověděl Tony, který ze spěchu vrazil do stojanu na svá DVD.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ada ada | E-mail | 12. srpna 2008 v 16:21 | Reagovat

chci se zeptat co je to přesně zadíl a z jaký serie odpověď mi pošlete na email díkec

2 ada ada | E-mail | 12. srpna 2008 v 16:22 | Reagovat

chci se zeptat co je to přesně zadíl a z jaký serie odpověď mi pošlete na email díkec      adusa4@seznam.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama